Cykloklub Nový Jičín

Vážení a milí členové cykloklubu, po výzvě na stránkách cykloklubu a motivován pocitem nesplatitelného dluhu vůči Kamilovi rozhodl jsem se přispět alespoň nějak k chodu sdružení. Ač jsem si dobře vědom skutečnosti, že nedokážu najít a už vůbec ne popsat trasu podobnou jakékoliv z dílny Kamilovy, odvážně jsem si předsevzal, že se s vámi podělím o zážitky z cyklodovolené na Istrii. Třeba někoho potěším v aktuálním podzimně-zimním nepočasí vzpomínkou na prázdniny, možná dám někomu tip na léto.
Loňského roku nás popadla touha vrátit se zpět do postpubescentních let. Koupili jsme stan, základní výbavičku a vydali se na týden na kola do Itálie – trochu Benátky a Toskánsko. A byli jsme nadšeni. Projeli jsem oblast kolem San Gimignano a Sienny. Zjistili jsme, že jsme ještě schopni rychle postavit a sbalit stan, že úroveň kempů se od našeho dětství k nepoznání změnila a že se nám kočování s koly líbí. A tak jsme se na konci prázdnin vydali s koly na jih znovu – ale nechtělo se nám jezdit tak daleko a jeli jsme prozkoumat Istrijský poloostrov. A byli jsme velmi překvapeni, že jsme „Toskánsko objevili o o 400km blíže k domovu“.

Tedy chcete-li dobrý tip na dovolenou kombinace moře-kolo, potom můžeme jen doporučit!
Jako výchozí bod jsme v našem případě zvolili naturistický kemp Koversada u Vrsaru, máme pocit že naturistické kempy jsou klidnější, čistší a zcela bezpečné. Dovču zde lze trávit střídavě na kole a ve vodě. Plavání je zde skvělé – buď z ostrova na pevninu a zpět (300m) nebo kolem ostrova (něco přes kilometr). Trasa je tedy dána a záleží jen na počtu opakování. Výborné je, že i při silném větru se v zátiší mezi ostrovem a pevninou dá plavat na klidné vodě. A největší výhoda je, že se nemusíte oblíkat, když se jdete koupat.
Do Vrsaru je to autem z NJ 10 hodin pohodlné cesty, vyjma prvních a posledních 15 km je to celé po dálnici. Celkem 850 km. Ale možností je na západním pobřeží Istrie opravdu mnoho a každý si může vybrat styl i kategorii sobě nejmilejší.
A jak to vypadá s tím kolem? Tady je pár poznámek – resp. trasy, které jsem si poznamenal…
1. Zahřívací etapa (asi 3 hodiny) (Koversada-Kloštar-Dvigrad-Mrgani-Jural-Kloštar-Koversada) Z Koversady asi 9 km mírným stoupáním kolem Limského kanálu stinnou cestou (zde tento typ cest označován jako biely put – podle drceného vápence, jež tvoří převážný povrch cesty) do osady Kloštar odtud směr na Rovinj asi 3km po asfaltové frekventované cestě sjezd dolů k moři – v nejnižším bodě odbočte vpravo – dojedete zpět k moři – zde sádky mušlí, smrad a asi 4 velké „rybí“ restaurace a přístaviště výletních lodí – vy zde ale jen doplníte vodu do bidonu a stejnou cestou zpět k asfaltce – jen ji překřížíte a najedete na cyklotrasu 217 – opět biely put otevřeným údolím velmi mírně vzhůru, po 3km podjedete nádherné přemostění údolí dálnicí (slabší povahy budou mít při pohledu vzhůru na dvousetmetrové pilíře závrať) uděláte pár fotek a než stačíte prodiskutovat technologie a postupy takových staveb, objeví se před vámi v dalším záhybu údolí silueta zdejšího „starojického hradu“ – Dvigrad – udržovaná ruina středověkého hradu, jež stojí za prohlédnutí. Z hradního nádvoří navíc vidíte další část cesty – aut zcela prostou krásně se vinoucí asfaltku stoupající vzhůru severním svahem údolí směrem na osadu Mrgani, dále na Jural – zde opustíte asfaltku a opět biely put dolů do údolí přijedete na asfaltku k vyhlídce na Limský kanál odtud zpět na Kloštar – dejte si pivo a skvělou pizzu – čeká vás už jen pohodový sjezd zpět ke kempu a moře…
2. Etapa do konkurenčního kempu Valalta (nebo do Rovinj) na druhé straně Limského kanálu
Úvodní úsek cesty stejně jako první etapa – ale pokračujete z nejnižšího bodu od počátku Limského kanálu asfaltkou vzhůru …. Cesta je značená v každé cyklomapě. Nepříjemný úsek stoupání po asfaltu po hlavní frekventované cestě cca 5 km, protivné. Nenašel jsem alternativu – ale určitě existuje! Rovinj je nádherný – stojí za samostatnou návštěvu, ale lépe autem a na večerní procházku!
3. Etapa „hurá na Poreč“
Z Vrsaru po „chodníkocyklostezce“ vedle hlavní cesty kolem pobřeží na sever po cca 1km je volně přístupná expozice zajímavých skulptur z ocelových řetězů a betonu – stojí jistě za zhlédnutí. Odtud zpět asi 100 m z kopečka a odbočíme vlevo na polní cestu, po cca 1km přijedeme na „biely put“ zde vlevo, po chvíli mineme pěkné odpočívadlo „u vinného sudu“, vinice se změní v pole nádherně zelených salátů (záleží na sezóně, jasně, míjíme zemědělské družstvo kampa Ladanje a míříme na vesnici Mugeba, před níž ale odbočíme vpravo na St. Bečic na hlavní cestě opět vpravo a po 300 m opět vlevo na biely put, přijedeme do osady Valkarin, odtud dále do Garbina a do Poreče. Ráno je Poreč v pohodě, dá se projet celý na kole – po 10 hodině ale už se budete prodírat davy lidí. Za Porečem se dá jet kolem moře až na Červar Porat, odtud zpět na Poreč, v Poreči vlevo vzhůru po značené „bikerské“ Decumanus Maximus Agri – pozvolné stoupání kolem vinic, olivovníků a levandulových polí až do vesničky se slibným jménem (pouze jménem) Jehniči, zde vlevo po asfaltu Žbandaj, Radmani a Dračevac, dále rychlý úsek úzkou asfaltkou na Montižana, Deliči, Braliči do Gradina, zde po asfaltu směr Rovinj a v Kloštaru odbočíme opět na známý biely put a sjedeme dolů k moři do Vrsaru. Asi 3,5 hodiny.
Takových cest – resp. vlastních variant si tady můžete vytvořit nepřeberné množství. Důležité je nebát se – všechna stoupání jsou jen velmi mírná, nikam to není daleko a zabloudit se nedá. Zásada je vyhýbat se frekventované cestě kolem pobřeží, dále úsekům Vrsar – Flengi – Gradina, Poreč – Žbandaji atd. – tedy hlavní tahy kolmo od pobřeží směrem dálnici.
Biely put je zcela bezpečný a pohodlný, pro žiletkáře to teda není, ale defekt jsme neměli žádný. Střídavě jezdíte ve stínu vzrostlé machie nebo polem, občas tam můžete potkat i auto – protože ty cesty slouží jako normální spojky mezi „vesnicemi“- ale opravdu výjimečně. Vesnicí či osadou zde nazývám skupinku 3-10 domků, vesměs na vyvýšeném místě – analogie jako v Toskánsku. Venkovská identická, malebné kamenné domy, o poznání méně vyzdobené muškáty než v okolí zmíněné Sienny. Ale bude se vám tu líbit.
Značení cyklotras se za uplynulý rok výrazně zlepšilo a navíc jsou stezky udržovány – tedy bující vegetace je zastřihována, aby cesty nezarůstaly. Nejlepší je, že prakticky vždy nejméně polovinu trasy jedete lesem. Velmi často se vegetace nad vámi zcela uzavírá, takže jedete zeleným tunelem, ve stínu, v překvapivě (až velmi) chladném a vlhkém vzduchu.
No a takhle můžete jezdit 14 dní, aniž by vás to omrzelo – a odpoledne to vždycky vyležíte a vyplavete.
Sendvič se skvělým „ištarským“ sýrem nebo pršutem vám na požádání v téměř každém obchůdku udělají, ožujsko nebo karlovačko v tom vedru chutná výtečně. Večer potom pěrvoklasna riba, pljeskavica nebo pizza a domači vino – můžete střídat crno a bielo. Podle toho, kolik jste najeli.
Projet se dá celá Istrie – sever je hornatější a značených stezek je zde více, vnitrozemí je zelenější, na jihu stojí za jednodenní výlet národní park Kamenjak.
Sretan put!
Martin