Cykloklub 2025 – trasa 3
Na druhou etapu letošních putování nás vyrazilo 15. Počasí překonalo svou předpověď a umožnilo nám zařadit terénní vložku, občerstvení u Odry a popřát Milošovi k narozeninám.
Třetí etapu má provázet opět sluníčko a nevšední teplo.
Nejprve vyšlapeme na Skalky, sjedeme na Čerťák a kolem Barborky do Hodslavic (něm. Hoczlawicz). „Jméno Hodslavic se odvozuje od Hodislava, který přišel na území obce asi během kolonizace za Přemysla Otakara II. ve 13. století. První písemná zmínka o obci je z roku 1411. Střídá se zde mnoho pánů. Starobylý rod z Kravař, loupeživí Puklicové z Pozořic, Žerotínové. V šestnáctém století se tady žije dobře. Rozvoj protestantské církve, podporovaný Bedřichem ze Žerotína a jeho ženou Libuší, zastavuje až třicetiletá válka. Hodslavice končí v rukou olomouckých a novojických jezuitů. Nastává doba povinného robotování, vysokých daní, zpustlých gruntů, tajných bratrských shromáždění a přírodních katastrof. Na sklonku 18. věku se mohou díky Tereziánským a Josefínským reformám Hodslavice opět nadechnout. Poddanských povinností ubývá. Jeden z prvních moravských evangelickcýh sborů vzniká právě v Hodslavicích. Roste tu dřevěný toleranční kostel i církevní škola — v té 14. června 1798 přichází na svět František Palacký. František v Hodslavicích prožívá prvních devět let svého života. Po odchodu do škol v Kuníně, Trenčíně a Prešpurku se domů podívá vždy už jen na prázdniny. Roku 1823 odjíždí do Prahy. Vrací se málo. Uplyne půlstoletí. Palacký Hodslavice ještě jednou pozdraví. Při triumfální cestě Moravou. Tak o jeho letní návštěvě píše významný hodslavský rodák, evangelický teolog Josef Lukl Hromádka: „Co táhlo Františkovou hlavou, když se naposledy jako 75letý stařec díval na rodnou ves? Nevíme. (…) Není zcela nemožno, že 21. července 1873 se Palacký loučil s rodnou vesnicí s opravdovými díky za vše, co přijal od svých rodičů, v církevní škole, v evangelickém sboru, od svých rodáků a z dějinného ovzduší, kterým celý tento kraj byl obestřen a požehnán.“ Hodslavice v posledních letech věnují mnoho úsilí zkrášlení obce, za což už v roce 1995 obdržely celostátní uznání s titulem Vesnice roku 1995 a Vzorná obec a v roce 2018 Zelenou stuhu soutěže Vesnice roku za výsadby a péči o zeleň v obci a okolí.“ Projdeme zdejší hřbitov objímající Kostel Božského Srdce Páně a přejedeme do Mořkova. „Historickým základem vzniku obce se stala lokalita „MURITZ“, udělená v roce 1274 olomouckým biskupem Brunem, manovi Mravíkovi lénem. V dalších letech pak sdílí obec osudy panství štramberského, patřícího pánům z Kravař. Na jejich listině se v roce 1411 poprvé objevuje název Morcov. V 16. století je zaznamenán v obci svobodný dvůr, z něhož pocházel rytíř Jan Jeřábek z Mořkova a znak Jeřábků se zachoval v kapličce na ulici U kaple. Panství štramberské bylo vystřídáno panstvím novojičínským.“ Zajímavostí v obci by bylo více, my si prohlédneme 2 hřbitovy ležící proti sobě. Evangelický a katolický. Po loukách přejedeme do Veřovic a po cestě do Ženklavy (něm. Senftleben). „Obec se rozkládá v údolí podél potoka Sedlničky. Založení vsi spadá nejspíše do 13. století. Koncem 17. století měla obec 1 fojta, 33 sedláků, 1 zahradník, jenž konal pěší robotu, 2 mlynáře (bez roboty), 21 domkařů a obecního kováře (bez roboty). Ve čtyřech lhůtách odváděla ročně poplatky v celkové váši 59 zl. 58 kr. 1 a půl denáru, 44 slepic (nebo jedna po 6 kr.=4 zl. 24 kr.), 13 hus (jedna po 12 kr.=2 zl, 36 kr.), 7 3/4 kopy vajec (jedna kopa po 15 kr.= 1 zl. 56 kr. 3/4 den.). Mlynář za to, že nekrmí prase pro vrchnost platil 1 zl. 10 kr., fojt dovážel vrchnosti ročně 3 bečky (desetivědrové) vína, obec (robotníci) rovněž 3 bečky. První osobou v obci býval fojt, někdy mu říkali rychtář. Byl vlastně vrchnostenským zřízencem, který vedl právní a soudní věci obce. Nejméně jednou, zpravidla třikrát do roka, svolával „k roku“ – k rokování, tj. k veřejnému soudu celou obec. Fojt reprezentoval obec uvnitř i navenek před vrchností, vybíral daně a poplatky, před ním se uzavíraly kupy gruntů, smlouvy svatební, před ním se odměřovaly „sypané desátky“. V nejstarší gruntovní knize (německy psané) je zajímavá pasáž o „Obecních věcech, které má rychtář dodržovat“. Za prvé: rychtář měl k dobru a užitku obce držet jednoho býka a jednoho kance. Za druhé: měl pást dobytek a vše ostatní, co má, jako každý jiný soused na obecních pastvinách. Za třetí: měl robotovat vedle obce ke kostelu. Za čtvrté: pokud by byl někdo z obce v nebezpečí a ohrožován zlými lidmi nebo mu hrozil nějaký útok, má být fojt povinen na své náklady jet tři míle cesty s tímto člověkem a pomoci mu a ochránit jej.“ Opět si prohlédneme hřbitov a kolem Fojtova kopce vyjedeme do sedla Jedle. Čeká nás nádherný sjezd po louce do Životic u Nového Jičína. „Svůj název dostaly od osobního jména Žibota. První písemná zmínka pochází z roku 1399. Za zmínku stojí i to, že součásti obce byla i obec Zdislavice, která se nacházela v dolině mezi horou Jedlí a Hlásnicí, a pravděpodobně zanikla živelnou pohromou. Počátkem 18. století žila v životických lesích Gajduškova loupežnická rota, která naháněla hrůzu celému okolí. I když byl Gajdušek s několika svými přívrženci roku 1719 v Novém Jičíně popraven, někteří zbylí zbojníci až do roku 1736 znepokojovali stále tento kraj. V roce 1898 se našlo v Životicích při kopání u jedné stoleté lípy na statku 92 kusů zlatých uherských dukátů z 15. a 16. století. Majitel statku – rychtář je rozdal chudým rodinám.“ I zde si prohlédneme hřbitov u kostela a vrátíme se na základnu. Celkem 30 km s převýšením 400 m.
Vyjíždíme ve čtvrtek dne 17. 4. 2025 v 16:30 od školy Educa.
Plánovaná trasa:
Přidáno: Duben 16th, 2025 pod Pozvánky.
Napište komentář
Musíte se přihlásit,aby bylo možné vkládat komentáře!